Tajemství šumperských domů: Odhalte půdorys typického šumperáku!

Typické rysy šumperáku

Šumperák, typický pro oblast severní Moravy a Jesenicka, se vyznačuje specifickým půdorysem, který mu propůjčuje jeho nezaměnitelný charakter. Půdorys šumperáku se obvykle skládá ze dvou na sebe kolmých křídel, čímž vytváří tvar písmene "L" nebo "T". Toto uspořádání umožňuje maximální využití slunečního svitu, jelikož delší křídlo domu je orientováno na jih a kratší na východ či západ. Vstup do domu se nachází v místě styku obou křídel, kde se často nachází i zádveří, chránící interiér před chladem. Typické pro šumperáky jsou i prostorné půdy, které dříve sloužily k uskladnění sena a dalších zemědělských produktů, dnes se však často využívají k vybudování obytného podkroví. Půdorysy typických šumperáků se liší v závislosti na velikosti parcely, ale i na finančních možnostech stavebníka. Menší šumperáky mívaly často jen jednu obytnou místnost a komoru, zatímco ty větší disponovaly i několika pokoji, kuchyní a komorou.

Velikost a dispozice

Šumperáky se vyznačují specifickým půdorysem, který jim dává jejich charakteristický vzhled. Typický šumperák má obdélníkový půdorys s delší stranou kolmou k ulici. Dům je úzký a protáhlý, s úzkou fasádou do ulice. Šířka domu se pohybuje okolo 6-8 metrů, zatímco délka může dosahovat až 20 metrů. Vzhledem k úzkému půdorysu jsou místnosti v šumperácích uspořádány za sebou, typicky s chodbou na jedné straně domu. V přízemí se nacházela obvykle kuchyně a světnice, v patře pak ložnice. Některé šumperáky měly i dvůr, který byl přístupný z chodby. Půdorysy šumperáků se lišily v závislosti na místních podmínkách a finančních možnostech stavebníků.

Obývací pokoj a kuchyně

V typickém šumperáku se obývací pokoj s kuchyní často prolínají v jednom multifunkčním prostoru. Tento koncept otevřeného prostoru odráží moderní trendy bydlení a umožňuje plynulý přechod mezi vařením, stolováním a relaxací. Charakteristickým rysem půdorysu šumperáku je jeho protáhlý tvar, který se promítá i do uspořádání obývacího pokoje a kuchyně. Prostor je obvykle rozdělen na dvě zóny – kuchyňskou linku situovanou podél jedné stěny a obývací část s pohovkou a televizí. Velká okna, typická pro šumperáky, propouští do interiéru dostatek přirozeného světla a opticky ho zvětšují. Propojení s terasou či zahradou pak ještě umocňuje pocit vzdušnosti a propojení s exteriérem.

Typické prvky šumperských půdorysů

Prvek	Popis	Příklad hodnoty
Dispozice	Často se setkáváme s tzv. "šumperským dvorkem", což je úzký dvůr obklopený budovami.	-
Velikost parcely	Parcely bývají úzké a protáhlé.	Šířka: 8-12 m, Délka: 30-50 m
Počet podlaží	Obvykle 2-3 podlaží.	-

Ložnice a dětské pokoje

V typickém šumperáku se ložnice a dětské pokoje nacházely v podkroví. Dostatek světla a vzdušnosti zajišťovaly vikýře, charakteristické pro tento typ domu. Díky nim byly místnosti příjemně prosvětlené a vzdušné i přes svou polohu v podkroví. Půdorysy šumperáků se lišily dle velikosti domu a potřeb rodiny, ale často se setkáváme s dispozicí 2-3 menších ložnic a jednoho většího dětského pokoje. V menších domech sloužil jeden z pokojů i jako pokoj pro hosty. Vzhledem k tomu, že šumperáky byly stavěny v době, kdy se rodiny rozrůstaly o mnoho dětí, byly dětské pokoje často koncipovány jako víceúčelové. Sloužily nejen pro spaní, ale i pro hry a učení.

Koupelna a WC

V původních šumperských domech bývala koupelna a WC často oddělené, a to z důvodu omezeného prostoru a tehdejších hygienických standardů. Půdorysy typických šumperáků z počátku 20. století nám ukazují, že koupelna, pokud existovala, bývala malou místností s vanou nebo sprchovým koutem a umyvadlem. Toaleta se nacházela zpravidla odděleně, a to buď přímo v bytě, nebo na chodbě jako společné WC pro několik bytů. S postupem času a s rostoucími nároky na komfort bydlení se začaly objevovat i byty s koupelnou a WC v jednom. Modernizace šumperských domů v druhé polovině 20. století pak přinesla možnost sloučení těchto místností i do starších bytů. Dnes se v rekonstruovaných šumperácích setkáváme s moderně zařízenými koupelnami, které splňují požadavky na komfort i design.

Šumperské půdorysy, to je jako byste vzali vídeňský činžák a zkřížili ho s hanáckou stodolou.

Bořivoj Král

Chodba a úložné prostory

Vstupní chodba šumperáku bývá často stísněná a úzká, což je dáno snahou o maximální využití obytného prostoru. Typicky se zde nachází pouze nezbytné vybavení - věšák na kabáty, botník a zrcadlo. Problémem může být nedostatek přirozeného světla, jelikož chodba často nemá okna. Řešením je použití světlých barev na stěnách a stropě, případně instalace bodových světel.

Úložné prostory v šumperácích bývají omezené. Původní půdorysy často nepočítaly s velkými skříněmi, proto je nutné hledat alternativní řešení. Využít se dají prostory pod schody, vestavěné skříně na míru nebo patrové postele s úložným prostorem. Využití každého volného místa je klíčové pro udržení pořádku a organizace v menším bytě.

Varianty a modifikace

Ačkoliv se na první pohled může zdát, že šumperák je vždy stejný, opak je pravdou. Variabilita těchto domů je překvapivě široká a odráží jak historický vývoj, tak i individuální potřeby a vkus majitelů.

Základní půdorys šumperáku, tedy obdélný tvar s obytnou částí a chlévem pod jednou sedlovou střechou, se v průběhu času různě modifikoval. Některé domy si zachovaly původní dispozici s černou kuchyní, jinde se objevují komory, světnice se přesouvaly, přistavovaly se verandy, pavlače nebo i celé hospodářské trakty.

Rozdíly najdeme i ve zdění, použitých materiálech a střešní krytině. Zatímco starší šumperáky se stavěly z kamene a rákosu, později se objevují cihly a pálené tašky. Fasády zdobí pestrá škála barev a ornamentů, které odrážejí regionální specifika i módní trendy dané doby.

Výhody a nevýhody šumperáku

Šumperáky, typické panelové domy stavěné v 70. a 80. letech, mají svá specifika, která se odrážejí i v jejich půdorysech. Mezi hlavní výhody patří prostorné pokoje a dobře řešené dispozice, které obvykle zahrnují oddělené WC a koupelnu. Typický šumperák nabízí byty o dispozici 2+1 a 3+1 s užitnou plochou od 55 do 80 metrů čtverečních. Půdorysy se vyznačují obdélníkovým tvarem a důrazem na funkčnost. Nicméně, nevýhodou může být menší kuchyň, která často splývá s obývacím pokojem, a také panelová konstrukce, která může mít horší zvukovou izolaci.